Už třetí prázdniny v řadě a pořád jsme stejně nadšení.

V Miedzyzdrojích je pravděpodobně kemp jen jeden a my ho máme rádi. Letos jsme věnovali trochu víc času výběru místa a našli jsme roh kempu s lidmi celkem daleko, celodenně ve stínu blízko u umývárek, ale vidět na nás nebylo... Hezký. Další apgrejd bude malinko víc trávy pod nohama a míň stínu, protože po ránu byla zima a nebylo kam vylézt se ohřát na sluníčko:o). Vybavení na kempování se nám za poslední tři roky dost zlepšilo a nafouklo. Ještě chvíli a budeme vypadat, jak němečtí turisté z karavanu:o).

Den první - úterý - odpoledne, večer - moře

No jasný, co jinýho:o). Od loňska vyrostl vedle psí pláže nový asi 15 pater vysoký hotel a myslím, že tomu odpovídalo i vytížení pláže. Prostě tam bylo víc lidí. My jsme nakonec dojížděli až k vzdálenějšímu vlezu na pláž a tam to bylo o poznání lepší. Nemít Matýska, jezdíme ještě o kousek dál a bylo by to úplně v klidu. Cesta se nezměnila, projíždíme lesem, pak kousek po panelce, kam nesmějí auta, a pak pár metrů po rozbitý silnici podél moře. Narozdíl od loňska už má Míra svojí/exmojí kolobku, takže naše dojezdovka na pláž je minimální. V lese se holky proběhnou a vyvenčí a na pláži už pak nemusíme řešit, kam s bobkama. Házela jsem holkám jejich oblíbený hračky a užívali jsme moře. Po návratu do kempu jsme se najedli, doladili stan a spaní, Máťa chvíli na něco koukal na tabletu a k večeru jsme se ještě jednou vydali na pláž. Bubíše jsme nechali zavřenou, aby si odpočinula. Což jí ani nenapadlo a řvala v autě jak magor pravděpodobně celou dobu. Kluci zlobili v písku, hráli rugby, holky si hrály spolu a s hračkou. Bylo tam děsně fajn, takže jsme odcházeli zpátky do kempu se zpožděním. Chtěli jsme ještě večer do města. Matějček měl slíbený nějaký atrakce a zmrlinu a já chtěla taky nějakou mňamku. Do města jsme jezdili jen na kolobkách, Máťa se vozil s Mírou.

Den druhý - středa - víc moře:o)))

Kluci ráno jezdili na kolobce pro snídani, já venčila holky. Po snídani moře, pak zpátky, pak oběd, pak lehároš, pak moře... Kluci stavěli hrady, já s holkama cvičila SEM/TAM kolem plážový popelnice:o))). A zase jsme se na pláži zapomněli, takže do města zase pozdě:o), ale Máťa nějaký dvoje atrakce stihnul. A já stihla vafli se šlehačkou!

Den třetí - čtvrtek - výlet

Mělo být horší počasí, ale nebylo:o). Našla jsem cestu podél pláže do Ústí nad Svinou. Brali jsme na Mírovu kolobku "kynologickej" košík na Bubíše, kdyby už nemohla, protože cestu tam i zpět jsem naměřila na 30km! Kromě toho, že psi tak dlouho nikdy nikam nešli/neběželi, tak ani Mates nejel nikdy tak dlouho na kole! Navíc cesta nebyla hladká asfaltka, ale byla dost hrbolatá, chvílema panelová, místama písčitá. To bylo ovšem parádní pro holky. To mě stresovalo nejvíc, že budeme muset trasu měnit kvůli asfaltu. Nakonec jsme na asfalt narazili až přímo ve Svinoústí, kde jsme blbě zatočili a dojeli na nějaký turisticky atraktivní místo, kde bylo hrozně lidí. Nakonec jsme se ale zase našli a dali si sváču u vjezdu do přístavu a viděli dokonce odplouvat trajekt.

Cestu zpátky jsem našla malinko jinou a dokonce jsme kus jeli po pláži. Tam jsme se samozřejmě museli vykoupat:o))). Posledních dva/tři kilometry už toho mělo Matese plný kecky, ale nefňukal a hrdinně to zvládnul. Bubíš taky odpadla a tak posledních pět kilometrů se už velmi spokojená vezla v bedně. Chtěli jsme ji naložit i dřív, ale dokud foxteriér nechcípá, pomoc nepřijme.

Den čtvrtý - pátek - moře

Dvakrát moře a večer do města na molo. Jenom už byl pátek a tak počet lidí narostl exponenciálně. Holky už si přestaly kolem stanu hrát a všechny odpadly a různě celej den pospávaly. I my už začali být dost unavení. Každej den 8km na kolobkách k moři a od moře, kolem šesti kilometrů z města a do města plus těch třicet při výletě, navíc kluci ještě jezdili pro snídani... Najezdili jsme toho hodně. Do toho spousta blbnutí na pláži, ve vodě. Míváme to akční:o).

Den pátý - sobota - balení/moře, cesta domů

Jelo se hezky. Na jih nikdo nechtěl:o))). Máťa cestu prokoukal na filmy a taky hrál nějaký hry a byl tuze hodnej. O holkách taky nebylo slyšet, nejpíš spaly.