Tahleta konfrontace stylů mě vždycky vyžene z komfortní zóny a donutí mě zkoušet pro nás nový věci.

Je to fajn. První je na místě vždycky takový zapření se, ale pak to rozumově vydejchám a začnu makat. A jelikož je mým parťákem naše neuvěřitelná kraťanda, jde to samo od sebe. Jsem na růžovém obláčku a užívám si každou vteřinu, kdy spolu jsme a něco spolu vytváříme. Třeba náznaky agility.

Skoro bych i řekla, že už není tak rozbitná jako bývala a často mě překvapí výdrží, když já jí to koním a posílám ji jinam. Pocit z toho mám úžasnej. Na videu to pak až zase tak růžovoobláčkovsky nevypadá:o)))..., tak na videa nekoukám!

Po včerejším rozladění, dneska zase naladění. Bude to chtít zapracovat na přístupu:o))).

Díky Irčo!