V pátek jsem se s idiotkem číslo jedna vydala na trénink DD do Prahy. Chytl mě totiž fantas o tom, že Artýsek je schopnej udělat i MD1 a i HtM1 najednou. Koneckonců v našem podání se ty zkoušky ani moc neliší.

 V PetCentru Artýsek prostě perlil. Krásně chodil u nohy, psů si nevšímal a ukázal, že na to máme. Petra nás chválila a já odjela s pocitem, že je všechno v pořádku.

V neděli odpoledne nás čekaly zkoušky. Nabalila jsem psíka do auta a vydali jsme se do Hrádku. Tam jsme se DISkli hned v první zkoušce a plynule jsem se přesunuli k DISku v druhé. Artýsek nedorazil. Jako obvykle.

Ať mi někdo říká, že borderky jsou citlivý. Náš ocelovej Artýsek naprosto přesně pozná, že jsem nervózní a okamžitě si to překládá jediným pro něj možným způsobem - anarchií. Protože není daleko (jako u agility), neuteče, ale nesoustředí se, nespolupracuje. Už jsem si opravdu hodně jistá, že tohle vychází především z mojí nervozity. Ne, nemusím si zlepšovat vztah se psem, jsem si jistá i svojí hodnotou, tohle je komplikovanější.

Co se ale organizace v Hrádku týče, je to úplně super. Nepřipadáte si anonymně. A když se takhle ztrapníte, připadáte si jako debil mnohem míň, než když jedete na agility zkoušky. Takže apoň něco pozitivního:o))).